Pokrok nebo mrtvý bod?

10. listopadu 2014 v 20:57
Zdravím Vás,
pár dní od doby, kdy jsem se rozhodla o svoji změny podělit s ostatními, již uplynulo. Nyní sedím a přemýšlím, zda jsem od té doby udělala nějaký pokrok. Nevím. co lze za pokrok na cestě k lepšímu životu považovat? Váhám s odpovědí. Jelikož nechci jen psát fiktivní články o změně, ale chci se podělit o skutečnou změnu. Opět začnu příběhem ze života.
U nás na gymnáziu, v paralelním ročníku studuje i jeden kluk, který se sem asi před rokem přestěhoval z Prahy. co si budeme nalhávat, nemá zde příliš mnoho kamaradů. V podstatě se s ním kamarádí pár lidí, kteří s ním cítí lítost. Nedá se však říct, že takový přístup k němu měli jeho spolužáci od začátku. Osobně si myslím, že naopak jeho třída byla z počátku velmi vstřícná a přátelská, ale pak došlo ke změně. Jindra (nový spolužák) prostě přišel na malé město a jako největší frajer, tady zkoušel sbalit každou holku, kterou potkal. Nevím proč? Měl být rád, že ho všichni tak dobře přijali. Po pár týdnech už měl všichni jasný obraz a od té doby jde živtem na škole s nálepkou frajírka, co to zkoušel na každou a ještě očekával, že jen proto, že je z města, začnou holky šílet. Nestalo se tak. Jindra nyní chodí do školní psychologické poradny a vymýšlí, co udělat, aby obnovil vztah se spolužáky. Zkrátka platí, že ztracenou důvěru lze jen těžko obnovit.

"Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily." Jan Ámos Komenský


Abych moc neodbočovala a vrátila se zpět k sobě. Důvod proč zde zmiňuji tento příběh je, že si myslím, že když se chceme změnit nemůžeme se pouze soustředit sami na sebe, ale musíme vnímat i okolí. Sama jsem si tou cestou prošla - ono někdy zkrátka člověka odsoudí anižby ho poznali a vůbec mu dali šanci a někdy tu šanci člověk prostě promarní sám. Sama jsem dost šancí promarnila a vždy to vzdala, ale ted už se nevzdám! Stokrát mě srazíš na zem po sto první vstanu! Život je spousta drobných výzev a je na nás jak se k nim postavíme.



Prožila jsem nádherný víkend spolu s přítelem a teď je tu opět pondělí. Nevadí mi chodit do školy a přesto je pro mě těžké se ráno odhodlat a jít do školy. Drby se šíří rychle a já jsem pověstná nenáviděná lhářka, aspoň podle spolužáků. Některé věci člověk nevysvětlí. Každý den beru jako výzvu, a i když jsem v poslední době k významnější změně nedošla, jsem si jistá tím, že i jeden letmý úsměv, pozdrav či promluvení s člověkem, který se straní ostatních je mnohem lepší než nedělat nic. Nic to nestojí a vyjádříte podporu někomu, kdo to potřebuje.

Zvažte sami - drobný pokrok či mrtvý bod?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama