Leden 2015

Výzvy

24. ledna 2015 v 18:51
Čaute lidi,
Asi si už říkáte, co s tou holkou zase je. Nejdříve píše články o tom jak se nikdy nesmí vzdát a pořád musí bojovat. A pak? Postupně se ztrácí. Vše, co prožíváte se odráží ve Vašich myšlenkách. Vaše mašlenky se odrážejí v tom, co prožíváte. Jsou to dvě důležité součásti, které neoddělíte. Můžete to zkusit, ale neuspějete. Ano, mám strach. Přiznávám. Ale snažím se s ním bojovat.
Když si budete chtít splnit sen, musíte risknout všechno. Ne jen stát v koutě a obávat se, co bude dál? co bude když to nevyjde. Tento týden jsem byla v Brně na dni otevřených dveří Masarykovy univerzity. Mimo jiné jsem měla možnost vyzkoušet si roli moderátora v rádiu. Prostě wow! Nejdřív jsem byla hodně nervózní a samozřejmě to nebyl úplně perfektní výkon, ale bylo to super. Zjistila jsem, že nebyl vůbec žádný důvod se bát. Původně jsem to nechtěla ani zkusit, ale pak ... Obrovská příležitost, nová zkušenost, ... Děkuju všem! Byl to zážitek týdne. Lidi nebojte se přijímat výzvy. Některé vyjdou a bude rádi za své rózhodnutí. Jiné nevyjdou a vy budete mít novou zkušenost a skvělý pocit, že ste se nebáli a šli do toho!


Když něco chcete musíte za tím jít! Výzva je cokoli, co se vám postaví do cesty. Přijměte ji! Poražte ji! A buďte sami sebou. Svět není procházkou po rozkvetlé louce. Je to válka, utrpení, strach. Ale i ty nádherné okamžiky jako čas, který strávíte se svojí rodinou, s kamarády, s milovaným člověkem. Važme si každé drobné chvilky, kdy jsme šťastní, opravdu šťastní.
Být šťastný. Ne, vždy to je lehké. Já vím. Ale nevzdávejte se prosím. To my tvoříme svět. My tvoříme budoucnost. Naše generace v ní bude žít. Prosím, zabojujte se mnou. Každý začněte v sobě. Jedna drobná změna v nás. Jeden úsměv darovaný někomu, kdo už nic nemá. I to je výzva! Výzva, kterou když přijmeme, můžeme změnit někomu celý život. Jeden úsměv dodá člověku víc síly než si myslíte.

Odhodlání

20. ledna 2015 v 19:40
Zdravím Vás,
Opět uplynul nějaký ten čas a já opět píši o událostech několika posledních dní. Nebudeme si nic nalhávat, přestože od návratu do školy uplynula poměrně krátká doba, stalo se toho víc než dost. Musela jsem se rozloučit s přítelem, jelikož studuje v jiném městě než já. Právě toto rozloučení byla asi nejtěžší věc, kterou jsem musela udělat. A možná právě díky tomu jsem si uvědomila jak neskutečně velkou oporu v něm mám.
Také jsem si s hrůzou v očích uvědomila, že přišel čas, kdy musím nějakým způsobem vylepšit známky získané půlročním lenošením. Jak se říká, život je boj a pokud chceš žít musíš bojovat! Ano nejsem zastáncem probdělých nocí se sešitem v ruce, ale přece jen napsat jeden test za jedna, abych přesvědčila učitele, že na "to" mám, zvládnu.
Do toho všeho pokračují mé kurzy angličtiny. Zatím mohu jen doufat, že úspěšně. Ale co mohu říci už teď? Udělám všechno pro to, aby to byla pravda! Nikdo neříkal, že to bude jednoduché. Já dosáhnu svého úspěchu! Možná ne hne, ale jednou to vyjde. Musím jen vydržet a já vydržím. Úspěšně složím zkoušku! Úspěšně změním sebe!


Jeden den

9. ledna 2015 v 21:58
Ahoj,
nejsem si jistá jestli už jsem se o tom nezmiňovala, ale začala jsem chodit na hodiny angličtiny. Na jaře mě čeká další významná událost. Budu skládat mezinárodní jazykovou zkoušku. Ale poslední dobou nějak pochybuji, zda mám šanci ji úspěšně zvládnout, ale teď už utéct nemůžu. Musím udělat vše pro to, abych byla, co nejúspěšnější. Změna je život. Dřív bych udělala všechno, abych z toho mohla nějak vycouvat. Ale nemůžu se pořád jen něčeho bát a schovávat se doma pod peřinou. Je načase toto bezpečné místo opustit a poznat svět. Svět - to kruté, bláznivé, nebezpečné místo. Jsem zastánce názoru, že krása se skrývá uvnitř. Jde se objevovat!

Bohužel je tady něco, co mě neustále děsí. Za pár dní mi opět začne škola. A co bude teď? Musím se učit na angličtinu, blíží se pololetí a já se opět zoufale začnu snažit nějak napravit chyby, které způsobila moje nečinnost během uplynulých několika měsíců. Začnu nestíhat, budu mít zoufale málo času. Mám pejska o kterého se musím starat a kterému se chci více věnovat. Zkrátka je toho moc. Nevím jak to zvládnu, ale ... Nechci promrhat svůj den! Je jen jeden a další už nemusí být!


Video, které ovládlo svět

4. ledna 2015 v 11:39
Zdravím,
možná si někteří z vás na youtube všimli videa Suliho Breakse: Why I hate school but love education:

V poslední době se stalo toto video velkým hitem. Mnoha mladých lidí se rozhodlo skončit se školou nebo se alespoň přestat učit, což ve výsledku znamená totéž. Pro mě je toto video velkou inspirací. Co mě osobně zaujalo ještě více je jeho další video, ve kterém říká proč. Upozorňuje na to, že je dobré se vzdělávat, ale zárověň říká, že není podstatné zda jsme pro učitele číslo 1 nebo číslo 3.

Snad toto video inspiruje i některé z Vás. Mně osobně se velmi dotklo, a proto se o něm zmiňuji. Hezký den všem!

Pád

2. ledna 2015 v 16:36
Zdravím,
opět píši po delší době, za což se všem omlouvám. Říká se, že začátky jsou nejtěžší. Bohužel musím souhlasit. Po propuštění z nemocnice jsem nemohla nějakou dobu cvičit, a tak jsem hodiny tělocviku trávila vysedáváním u bufetu. Přemýšlela jsem nad několika maličkostmi, které bych brzy chtěla uskutečnit. Jen, co se naskytla příležitost zúčastnit se této hodiny s radostí jsem ji přijala. Šli jsme na zimní stadion, bruslit. Já, velký nadšenec do bruslení, na ledě byla mezi prvníma. Bohužel zde byli i žáci z jiné místní školy, kteří na bruslích nebyli příliš zdatní, ale chovali se jako mistři světa v rychlobruslení. Jeden klučina mi podrazil nohy. Následoval pád. Zranila jsem si pravé koleno.

Když jsem si ujedomila, co se stalo, málem jsem se rozbrečela. "Za dva týdny je ples. Musím normálně chodit,"prolétlo mi hlavou. Nevyšlo to. Bolí to. Nosím dlahu a doufám, že se vše obejde bez dalších následků. Ale nechci si stěžovat. Nejdřív jsem byla rozčilená, smutná a zlomená.Teď už to tak nevnímám. Celou nehodu beru jako zkoušku. Zkoušku, která všem ukáže, že se chci změnit, a že se měním.

Nakonec jsem se plesu zúčastnila. Samozřejmě i s dlahou. Můj přítel mě neskutečně podřžel a dokonce jsme si spolu i zatančili. Za všechno jsem mu teď strašně moc vděčná, protože právě díky němu mohu říct, že ten ples byl úžasný.


Ukázal mi, že je super se změnit a čelit nejrůznějším zkouškám, ale je důležité nebýt sám. Každý z nás má určitě někoho ve svém okolí, kdo ho podrží. Někoho, kdo mu pomůže ať už se stane cokoliv. Možná teď někdo zareaguje, že nemá, ale zamyslete se. Pravý přítel vám nepůjčí peníze, protože si vás cení natolik, že nechce zničit tohle přátelství.
Hledejte kolem sebe. A najdete! Pokud má někdo pochybnosti, napište! Když to půjde ráda pomůžu.