Pád

2. ledna 2015 v 16:36
Zdravím,
opět píši po delší době, za což se všem omlouvám. Říká se, že začátky jsou nejtěžší. Bohužel musím souhlasit. Po propuštění z nemocnice jsem nemohla nějakou dobu cvičit, a tak jsem hodiny tělocviku trávila vysedáváním u bufetu. Přemýšlela jsem nad několika maličkostmi, které bych brzy chtěla uskutečnit. Jen, co se naskytla příležitost zúčastnit se této hodiny s radostí jsem ji přijala. Šli jsme na zimní stadion, bruslit. Já, velký nadšenec do bruslení, na ledě byla mezi prvníma. Bohužel zde byli i žáci z jiné místní školy, kteří na bruslích nebyli příliš zdatní, ale chovali se jako mistři světa v rychlobruslení. Jeden klučina mi podrazil nohy. Následoval pád. Zranila jsem si pravé koleno.

Když jsem si ujedomila, co se stalo, málem jsem se rozbrečela. "Za dva týdny je ples. Musím normálně chodit,"prolétlo mi hlavou. Nevyšlo to. Bolí to. Nosím dlahu a doufám, že se vše obejde bez dalších následků. Ale nechci si stěžovat. Nejdřív jsem byla rozčilená, smutná a zlomená.Teď už to tak nevnímám. Celou nehodu beru jako zkoušku. Zkoušku, která všem ukáže, že se chci změnit, a že se měním.

Nakonec jsem se plesu zúčastnila. Samozřejmě i s dlahou. Můj přítel mě neskutečně podřžel a dokonce jsme si spolu i zatančili. Za všechno jsem mu teď strašně moc vděčná, protože právě díky němu mohu říct, že ten ples byl úžasný.


Ukázal mi, že je super se změnit a čelit nejrůznějším zkouškám, ale je důležité nebýt sám. Každý z nás má určitě někoho ve svém okolí, kdo ho podrží. Někoho, kdo mu pomůže ať už se stane cokoliv. Možná teď někdo zareaguje, že nemá, ale zamyslete se. Pravý přítel vám nepůjčí peníze, protože si vás cení natolik, že nechce zničit tohle přátelství.
Hledejte kolem sebe. A najdete! Pokud má někdo pochybnosti, napište! Když to půjde ráda pomůžu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama